Můj příběh
Ahoj všem, jmenuji se Jana.
Jako malá holka jsem snila mít svojí vlastní loď. Pořady, lodě a knihy o lodích byla a je moje vášeň. Svůj sen jsem zrealizovala až jako dospělá ve svých 34 letech se svojí rodinou v mojí knize života kapitola č. 34 /můj věk/, kdy začal tedy opravdový jachting. Koupí první kajutové plachetnice a vytažením plachet jsem začala s mojí rodinou chytat vítr do plachet, kotvit, grilovat, poznávat nové lidi zaměřené a zkušené jachtingem, nabírala zkušenosti jachtingu za asistence zkušeného (srdcem i duší) jachtaře, kamaráda Jiřího, kterého jsme potkali jako prvního na vodě, a který nás zasvětil do opravdového jachtingu. Byl naším učitelem a toho si moc s úctou vážím a jsem vděčná, že jsem takového člověka s krásnou duší jachtaře potkala a poznala, a za to mu patří VELKÉ DĚKUJI JIŘÍ. Také jsem zkusila s lodí a rodinou závodit a plnila si svůj dětský sen v souladu s přírodou a se všemi možnostmi, co jachting nabízí. Zažila nespočet krásných zážitků na vodě, ve vodě, na a v kajutových plachetnicích a také první spaní v kajutě na vodě, na vlnách od parníků a motorových lodí. Naučila se kotvit různými způsoby a také dle počasí, neboť když jste na vodě, naučíte se číst vodu a nebe jako já a podle toho kotvíte, například v zátoce v závětří nebo se schováte do zátoky před bouřkou a loď ukotvíte bezpečně na vícero kolíků apod. O tom vám, když budete chtít, můžu vyprávět. Úžasné zážitky, které doporučuji každému. Jak šel čas, otáčela jsem další kapitoly v mojí knize života.
V kapitole č. 41 jsem onemocněla s trvalými následky a i v moderní medicíně a v 21. století jsou pro mě bohužel neřešitelné. Čekám, jestli vědci vynaleznou preparáty na moje handicapy. Tím pro mě aktivní jachting skončil a já se s tímto osudem musela nějak poprat. Bylo těžké přijmout moje handicapy a s tím spojené omezení. Nic nebylo jako dříve, i tak se to bohužel někdy v životě stává. Jak šel život, podrobil mě dalšími zkouškami a to v podobě, že mi těžce onemocněla mamka, která byla na dýchacích přístrojích, do toho všeho můj otec přišel o obě nohy a teď je už na druhém břehu řeky společně s mojí mamkou.
V kapitole č. 50 se stal zázrak nebo osud, tentokrát příjemný, nejspíše za odměnu po všech těch strastech v životě. Šla jsem z "hausbótu na souši" (jak říkám mému domku) k autu a uviděla ležet smotanou kurtu na zemi. Nevím, kde se vzala, ale byla tam, podobné kurtě, kterou jsem kdysi zakurtovávala naší loď. To se dělalo vždycky, když šla loď na vodu, anebo jeřábem z vody do zimního stanoviště. VELKÉ poděkování patří Pepovi, bez kterého by loď nemohla jít na a z vody. Po téměř 2 měsících jsem si vyzvedla ze schránky dopis, kde se psalo: "Přišla na Vás po 12 letech řada, pokud máte ještě zájem o bóji či molo na Orlíku (stání na ukotvení lodě), ozvěte se." A do třetice zase po necelých 2 měsících jsem otevřela telefon a ve zprávě od rodiny jsem našla odkaz na prodej kajutové plachetnice. Po otevření odkazu jsem dostala myšlenku a v ten moment jsem si řekla: ,,Ano, můj dětský sen má pokračování, jen v jiné podobě." Kontaktovala jsem prodejce, domluvila si prohlídku a jela se na loď podívat se svojí nejlepší kamarádkou. Při prohlídce plachetnice bylo rozhodnuto, dětský sen neskončil v kapitole č. 41, naopak bude mít pokračování hurááá☺
Loď je prostorově řešená jinak než jsem znala a kdy viděla. Na celém světě je jen pár kousků této lodě typu Cartefour 681, je tedy výjimečná. Plachetnice byla v zanedbaném stavu. Stala se tedy pro mě výzvou, kterou jsem s radostí, vděčností, respektem a úctou přijala. Nechala jsem si loď dovézt a jeřábem usadit na pozemek. A tak se píše kapitola č. 51 a pokračování dětského snu, a to i díky mojí skvělé rodině, úžasným přátelům, skvělým firmám, které mi pomáhají plnit si svůj dětský sen i přes moje handicapy, a také díky mému otci, který namaloval obraz s kapitánkou a kajutovou plachetnicí na vodě na plátno v roce, kdy jsem se narodila. Obraz mi otec předal v mých 48 letech kapitola č. 48. Celou tu dobu obraz chránil a pečoval o něj. Tudíž vnímám, že jsem vlastně do vínku dostala osudem daný životní směr být kapitánkou svého času a svého života. A proto jsem se rozhodla, že umožním všem kdo bude chtít být ,,Kapitánem svého času ,, na opravdové lodi na souši - zapůjčit si na daný termín a čas kajutovou plachetnici, kterou jsem pojmenovala VIA SOMNIA /odkaz mojí mamky/, "Nezapomeňte si plnit svoje sny" a zažít na lodi svoje zážitky. Možná se i z Vás někdy stanou opravdoví jachtaři. Tudíž má můj dětský sen pokračování v kapitole č. 52 a za to Vám všem patří VELKÉ DĚKUJI.
Těším se na Vás a moc Vám všem děkuji, že jste dočetli až do konce můj životní příběh a děkuji za zakoupení si ojedinělého zážitku, přispějete tím na zdravotní pomůcky ... které nejsou hrazeny pojišťovnou.
Děkuji a přeji všem příjemné zážitky CARPE DIEM :-) /užívej dne čas utíká neodkládej rezervaci být ,,Kapitánem svého času,, na jindy/.
Ahoj na lodi Cartefour 681 VIA SOMNIA pod Ještědem ☺
S láskou, úctou a s přátelským pozdravem Jana Nováková